Hvezda
9. Adar 5784 (19.3.2024)












v Liberci
v Jablonci nad Nisou
v Českém Dubu
v Turnově

LIBEREC je okresní město v Čechách, leží 90 km severozápadně od Prahy. První Židé zde žili pravděpodobně již v 15. století, roku 1582 do města přišlo dalších 60 židovských rodin, které prchaly před morem z Prahy. V té době byl Liberec střediskem rozvíjejícího se textilního průmyslu, který se pro židovské řemeslníky a kupce stal vítaným zdrojem obživy. Židé zde však neměli právo trvalého pobytu a z toho důvodu zde také nevznikla jejich specifická komunita, známá z jiných českých měst.
Městské účty z roku 1619 uvádějí, že "Žid Isaac obdržel jistou finanční částku za převoz materiálu k dláždění ulic". Tentýž Isaac prodal o tři roky později svůj dům v dnešní Moskevské ul. č. 9 Eliasu Ehrlichovi.
S rozvojem textilní výroby v osmnáctém století začal i vzestup manufakturních provozů. Zajišťování vstupních surovin a prodej hotového textilu byly vítanou příležitostí pro židovské obchodníky, kteří se i se svými rodinami začali v Liberci usazovat. Křesťanští obchodníci zajišťovali obchod s Německem, Švýcarskem a Itálií a židovští kupci se orientovali hlavně na Čechy a Moravu. Konkurenční boje mezi křesťanskými a židovskými obchodníky řešila městská rada. Na jejím zasedání v roce 1776 bylo na návrh děkana Topiczowského rozhodnuto, že žádný Žid nesmí být v Liberci v sobotu a v neděli; ve všední dny jim však bylo obchodování povoleno. Liberečtí občané byli varováni, aby v zakázaných dnech neposkytovali Židům ubytování.
Výroba textilu v Liberci prudce vzrostla po antiimportním rozhodnutí císaře Josefa II, který dne 27. srpna 1784 zakázal dovoz zahraničního zboží do celého tehdejšího Rakouska. Konkurenci židovských kupců bylo nutné likvidovat všemi legálními způsoby.

Renovovaná kaple na židovském hřbitově v Liberci
v Ruprechtické ulici čp. 101.
Proto v roce 1787 dostal městský úřad příkaz, že žádný Žid se nesmí v Liberci usadit natrvalo a město má zakázáno poskytovat Židům ve svých domech ubytování. Přes všechna tato restriktivní opatření počet Židů v Liberci neustále narůstal, komunita si dokonce zřídila veřejnou židovskou kuchyň v dnešní Železné ul., naproti kostelu v domě č. 16, který vlastnil tehdejší starosta Johann Friedrich Trenker. Toto pobouřilo hraběte Christiana Clam-Gallase natolik, že v roce 1799 písemně nařídil magistrátu, aby byli z Liberce do 48 hodin všichni Židé vyhnáni a do tří dnů předložen jmenovitý seznam všech vypuzených osob. Magistrát okamžitě svolal všechny Židy na radnici a toto rozhodnutí jim sdělil. Současně však udělil čtrnácti obchodníkům s textilem výjimku. Jména některých jsou známa: Michael Fürth a syn, Simon Lammel z Prahy, Guttman Segen z Polnau, bratři Isaac a Samuel Schulhofovi z Pirnitz, Elias Goldschmied se synem a zetěm z Třebíče a obchodník s plátnem Salomon Příbram z Prahy. Tito židovští obchodníci měli do odvolání dovolen pobyt bez rodin, později jim byla povolena i židovská kuchyně s kuchařem Markem Popperem, tato ovšem už nesměla být u kostela.
V roce 1810 žilo v Liberci 59 židovských obchodníků, kteří však i nadále konkurovali obchodníkům místním. Ti si stěžovali u hraběte Christiana Christopha Clam-Gallase, který opět vydal nařízení, že se Židé mohou v Liberci zdržovat jen přechodně a nikdo jim nesmí pronajmout byt. Proto není roku 1811 k trvalému pobytu v Liberci evidována ani jedna osoba židovské víry. Počet neoficiálně usazených židovských obchodníků i přesto neustále narůstal, takže v roce 1816 požádali opovolení zřídit ve městě další kuchyň. V roce 1823 bydlelo v Liberci oficiálně šest kompletních židovských rodin. Na základě zrušení diskriminačních opatření, která byla vydána v roce 1848, došlo k rušení ghett, toleranční daně a familiantského zákona a Židům bylo umožněno, aby se ve větší míře stěhovali do měst a kupovali si zde domy. V roce 1861 tak žilo v Liberci již 30 židovských rodin, které v předvečer židovského Nového roku zasvětily svoji první židovskou modlitebnu, která stála v dnešní Blažkově ulici.
V roce 1863 byl v Liberci založen židovský náboženský spolek a v roce 1877 židovská náboženská obec. Modlitebna s 208 sedadly byla přemístěna do dnešní Frýdlantské ulice č.11. V letech 1887 - 89 byla v ulici Na Skřivanech (v dnešní Rumjancevově ulici) postavena synagoga, vypálená nacisty v roce 1938.
V roce 1930 bylo v Liberci registrováno 1392 osob židovského původu. Do života liberecké židovské komunity však osudově zasáhla druhá světová válka, řada jejích členů zahynula v ghettech a vyhlazovacích táborech. Po válce bylo sice v Liberci evidováno 1211 Židů, z toho však pouze 37 starousedlíků, kteří přežili koncentrační tábory, a 182 zahraničních vojáků. Početná židovská komunita Liberecka byla rozbita holocaustem, a tak v současnosti Židovská obec Liberec spravuje velké území od Jablonce až k Varnsdorfu a členy má kromě Liberce i v Českém Dubu, Jablonném v Podještědí, Rumburku, Varnsdorfu, Jablonci nad Nisou a Smržovce. V této oblasti se také nachází celá řada zajímavých míst spojených s životem židovské komunity, poblíž je také z hlediska židovské historie neméně zajímavý Turnov.

JABLONEC n. N. je okresní město, úzce sousedící s Libercem. V dnešní Jiráskově ulici tu stávala synagoga,

Kresba bývalé jablonecké synagogy z roku 1892
vypálené v roce 1938 za Křišťálové noci.
K dispozici je též historická fotografie.
která byla postavena v roce 1892. Stejně jako mnohé jiné byla vypálena za neblahé Křišťálové noci roku 1938. Na místě, kde stávala, byl po roce 1990 odhalen památník s nápisem: "Zde stávala synagoga sloužící 300 židovským rodinám, které značně prospěly rozvoji jabloneckého průmyslu před druhou světovou válkou. V říjnu 1938 nacisté obsadili město, znesvětili a zničili synagogu. Většina židovského obyvatelstva byla zavražděna v nacistických koncentračních táborech. Bůh žehnej jejich památce." V Jablonci n. N. byl také židovský hřbitov, který svému účelu sloužil od r. 1882 až do roku 1968, kdy se zde přestalo pohřbívat. Později ustoupil novodobé zástavbě a v roce 1980 byly exhumované ostatky převezeny na liberecký židovský hřbitov, kde byl zřízen hrob s těmito ostatky a s náhrobním kamenem.
Židovská obec v Jablonci n. N. měla v roce 1895 134 členů a dalších 49 žilo v okolních obcích. V roce 1930 to bylo již 893 členů. Existovaly zde spolky: "Chewra Kadischa", Ženský spolek (zal. 1885 ), židovský svaz mládeže "Blau-Weiss" (zal. 1926 - 45 členů) a sionistický spolek "Theodor Herzl" z roku 1900, kdy měl 85 členů. Po druhé světové válce nebyla již činnost zdejší židovské obce obnovena a Židé zde žijící přešli do působnosti Židovské obce v Liberci.
V současnosti vlastní Židovská obec Liberec v Jablonci n. N. dům v Luční ulici, který byl součástí rabinátu a kde se údajně nacházela "mikva". Tento dům je obytný a byl na základě restituce obci vrácen v roce 1995. V Jablonci se nacházelo i několik dalších malých pozemků patřících kdysi židovské komunitě. Náhradou za tyto pozemky byl v roce 1995 ŽO vrácen jeden ucelený pozemek, na němž dnes stojí obecně prospěšné zařízení - plavecký bazén.

ČESKÝ DUB je městečko za Ještědským hřebenem. Zdejší starý židovský hřbitov byl v roce 1942 zlikvidován nacisty, v českodubském Muzeu Karolíny Světlé je však dodnes umístěno několik dokladů o působení židovských komunit v Poještědí. Památky jsou součástí stálé sbírky, představována je tóra z 18. století, svitky knihy Ester zhruba dvě stě let staré a vyšívaný lněný povijan na tóru.

Přes 200 let stará tóra z Českého Dubu.
TURNOV.
Ačkoliv toto město již nespadá pod působnost liberecké ŽO, je pro ty, které zajímá židovská kultura na severu Čech, jistě velmi zajímavé. První Židé se zde usadili snad již ve 14. nebo 15. století. Nejstarší písemný doklad o nich pochází z městských knih a je datován rokem 1527. Hovoří se v něm o Židu Mojžíšovi, kloboučníku, který splácel dluh svému zeti Jakubovi. V té době však v Turnově pravděpodobně bydlely jen ojedinělé židovské rodiny. Na přelomu 16. a 17. století vlastnili Židé v Turnově 7 domů, v druhé polovině 18. století to bylo již 18 domů. Většina židovských domů byla soustředěna v dnešní Krajířově ulici a i přes četné přestavby zůstala část dodnes dochována.
V polovině 19. století žilo v Turnově přibližně 45 židovských rodin a jejich počet stále vzrůstal. V roce 1910 zde bydlelo již 478 Židů, což byla 3 procenta z celkového počtu obyvatel města. V roce 1930 se tento počet snížil na pouhých 104 Židů. Tragické události přinesla druhá světová válka: turnovští Židé byli počátkem roku 1943 odvezeni transporty do Terezína. Většina z nich později zahynula v Osvětimi. I přesto, že se po válce do Turnova vrátilo jen 19 Židů, byla zdejší židovská náboženská obec opět obnovena. V 50. letech byla ale změněna na synagogální sbor, který nakonec počátkem 60. let zanikl docela.
Jedinými památkami bohaté židovské obce v Turnově tak zůstaly synagoga, postavená po roce 1710, a starobylý hřbitov s řadou cenných náhrobků, založený již na počátku 18. století. Na hřbitově je také instalována pamětní deska, která připomíná 115 Židů zavražděných za druhé světové války nacisty v různých koncentračních a vyhlazovacích táborech.